"Já-CHO!", občas se varovně ozve z pokojíčku a mně to zní jako prásknutí bičem. Vždycky mi při tom přejede mráz po zádech a cloumají mnou veskrze negativní a nepříjemné pocity. A včera večer jsem přišel na to, čím to je...
Ony ty ženské jsou totiž všechny stejné a ač mají výchovu chlapů (aka možných budoucích manželů) v genech, cítí nutkavou potřebu se v této činnosti zdokonalovat v podstatě od plenek. Jakoby snad manželka, která si chlapa tvrdě nepřevychová a neustálým tvrdým drilem neudržuje v nastavených (časem se plíživě a zákeřně zužujících) mantinelech byla nějak hendikepovaná?
"Hmm, dnes je teprve patnáctého a ty máš od začátku měsíce snad už třetí pivo". Šleh bičem po levé tváři.
"Aby se z tebe náhodou nestal alkoholik". Šleh po pravé.
"A budeš z něj tlustej". S rozběhem kopanec do koulí...
"... fakt už třetí? To snad není možný? ..." Sami cítíte, že chabý pokus o obranu zaskočeného jedince nemá proti pečlivě připravenému protivníkovi nejmenší šanci. Nicméně pár zasvěcených (s přístupem na server beerborec) již možná tuší, že v této zbabělé odpovědi se skrývá potutelné uspokojení a snad i úleva. Dnes se totiž už jen málo bojuje prostou hrubou silou, přátelé. Informace - tam se skrývá ta pravá moc.
Když jsme u těch piv - včera jsem si do archivu vyfotil Weizenbock (jé, to je náhoda - zrovna jsem byl doma sám) a musím říct, že po všech stránkách vydařené pivo. V rámci stylu, samozřejmě. To se ale netýká té prokleté kalné GAPY - barva je fakt nechutná, já ani nevím, jestli ji mám stočit do soudků. Včera mě poprvé napadlo, že bych ji vylil... Uvidíme, ještě mám na rozhodnutí týden...
