Zobrazení položek podle značky: Emy hlášky

Emu nám letos z kapacitních důvodů ve školce přeřadili do předškoláků. Soužití se staršímy dětmi má na ni (z mého pohledu) dva dopady. Dobrý - hodně se od starších dětí přiučí (aniž by vždy zcela pochopila podstatu) a špatný - hodně se od starších dětí přiučí (aniž by vždy zcela pochopila podstatu).

Třeba včera večer jsme spolu šli obhlížet světelnou předvánoční výzdobu. U sousedů byla tma, což okomentovala "Tady nesvítí, podobně pravdě nejsou doma". Potom dostala čůrání a těsně před koncem mi s usměvem sdělila, že "fuj, málem jsem se i posrala".

V pátek se nešlo do školky, protože podle paní učitelky byl svátní státek. Co si z toho může čtyřleté dítě vybrat, netuším...

Ještě navážu na včerejší příběh.

Večer, po malování celý utahaný, jsem si ke zprávám otevřel jednoho lahváče na uklidněnou. Ema to uviděla, zamračila se a povídá:

"Ty s dáváš navečer pivo?!? To bys neměl, táto. Já si dávám jenom šťávu nebo vodičku..."

P.S. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli fotku barevnou, nebo černobílou, tak přikládám obě.

O víkendu jsem maloval pokojíček. Odpoledne mi Ema povídá:

"Tatínku, až to doděláš, půjdeme do hospody?"

"Eminko, až to dodělám, bude večer a ty už budeš spinkat."

"Ááách jóóó, kdybys maloval rychleji a nechodil pořád na záchod, tak už si to mohl mít hotový".

"Táta asi chytil ze vzduchu nějakou rózu."

No, ona to spíš bude viróza...

Včera Emě přišli popřát k narozeninám její vrstevníci. Letos je to už asi sedmé kolo oslav, doufám, že konečně skončili.

"... ty mi ještě nepřej, nemáš dárek, nejdřív si pro něj běž k tvojí mamince do předsíně."

"... a pak jsem je všechny donutila, aby mi dali pusinku."

"Eminko, vezmi tátu a běžte spolu ven. Třeba na kaštany."

Dítě nadšeně souhlasí, rychle se obléká a táhne mě do mrazu. Jen co za náma zaklapnou dveře, spiklenecky mi šeptá: "Táto, na kašany půjdeme třeba jindy. Teď půjdeme do hospody, jo?"

P.S. Celou dobu jsem tam strávil v kleče skládáním Brumíkova MAXI PUZZLE. Po hodině jsem dokonce přišel na to, že v krabici byly dílky ze dvou skládaček.

P.P.S. Docela mě to bavilo... A jelikož je údajně možné obě skládačky spojit do jednoho velkého panoramatického puzzle, už se těším na příští víkend.

U večerních zpráv (všimněte si, jak Ema mluví spisovně):

"Tati, to je ten pan Oříšek?"

"Ne, tohle je pan Koranteng."

Taky se mi ti dva občas pletou...

Nadšeně: "Tatínku, já jsem dnes odhlášená ze školky!"

Unaveně: "Ty se ale máš, já do práce musím."

Konejšivě: "Neboj, třeba tě z práce taky někdy odhlásí..." (Pravděpodobně tím myslela mámu.)

"Maminko, můžu si vzít bonbónek? Já jsem dnes ještě nic sladkýho neměla. Jenom ten párek."