Zobrazení položek podle značky: Emy hlášky

Poslední dobou se mi zdá, že lepší fotky jsou ty, na kterých jsou lidé. Tak jsem si to vzal k srdci a na bluegrassovém festivalu vyrobil tohle.

"Tatínku, viděl's, jak strejda hraje na džungi?"

"Myslíš na banjo?"

"A, ... tatínku, ... až budu velká, ožením se za Jáchyma."

"Ale to je tvůj bratříček, to přece nemůžeš."

Se slzičkama v očích: "Ale já nechci nikoho cizího..."

Jako by četla Trávníčkovu roli z Popelky :) Kam na to ve třech letech chodí?

Na dovolené jsme jeden večer slavili sedmdesátiny (ne moje). V ne úplně příčetném stavu jsme se převlékli do ženského oblečení a šli gratulovat. Jelikož jsem si (vyjímečně) přibalil jen velice málo dámských svršků, uvázal jsem si přes huňatá ňadra velký vypůjčený šátek sahající až na zem a na krk jsem si zavěsil obrovské korále. Vypadal jsem, jako když těhotná medvědice proběhne čínskou prádelnou.

Co mě ale na chvíli zbavilo daru řeči, byla reakce Emy. Nejdřív na mně dlouho beze slova s otevřenou pusou zírala a pak mi se slzami v očích třesoucím se hlasem řekla: "Tatínku, já chci být taky tak krásná jako ty".

Vyměšovací

Dalmátské pobřeží, teplé letní ráno, tříletá holčička sedí sama na terásce, kolem jde dav patnácti lidí v plavkách s lehátky a opalovacími krémy.

"Eminko, vy nejdete na pláž?"

"Ještě ne-e, táta zase kadí."

Jiné ráno, jiný den, ale téma podobné, je to stejná holčička.

"Emo, nevíš, kde je dědeček?"

"Šel se vykadit.... Hmm, ... ale říkal vytentovat..."

Cesta do Chorvatska nám trvala 17 hodin (včetně zastávek na dětských hřištích a čekání na hranicích). Třetinu doby jsem strávil posloucháním výkřiků typu kdy už tam budem, už mě bolí nožičky, kdy už tam budem, nemůžu dýchat, kdy už tam budem, já chci bombón, kdy už tam budem, já si chci malovat, kdy už tam budem, ...

Když jsme konečně dojeli, vysoukal jsem se z auta a jenom jsem tupě čuměl. Ema ke mně přišla a povídá: "Tatínku, to jsme si ale udělali dlouhej výlet, co?"

Po příjezdu do Chorvatska se zmocnil Emy docela slušný chrapot. Možná z klimatizace z auta, možná si ho přivezla už z domova (toto je moje preferovaná varianta).

Nejen že tím byla citelně postižena její potřeba "jít si popovídat" s kýmkoliv v dosahu (bez ohledu na mateřský jazyk druhé osoby), navíc jsem jí pro jistotu zakázal i zmrzlinu (další rána egyptská).

"Emi, jdeš s náma na zmrzlinu"?

"Nemůžu, táta mi to nedovolí, mám chechot".

Zkáza

Na zahradě se mi rozpadnul starý vozík na hadici, tak jsem se vydal do obchodu s tím, že si vyberu pořádný, nerozbitný, kovový. A povedlo se.

Doma jsem vozík začal skládat. Ze začátku jsem byl spokojený, všechny díly kovové, ale WTF? Ocelové části se bez výjimky spojují pouze umělohmotnými spojkami, sotva silnějšími než kancelářšký papír. Stalo se nevyhnutelné a po pěti minutách jsem jednu spojku zlomil. Vozík za tisícovku v háji.

Docela se mě to dotklo a hlasitě jsem ze sebe vychrlil spoustu slov sestávajících se převážně z hlásek K, P, R a L. Ema (k mé hanbě) všechno sledovala. Když jsem konečně ztichnul, soucitně mě pohladila a říká: "Tatínku, to je práce na prd, co?"

Náprava

Tisícovku jsem jim nehodlal věnovat a tak jsem jel vozík reklamovat. Rafinovaně jsem se rozhodnul nepřiznat ani náznak viny a všechno hodit na výrobce. Přišel jsem k reklamační přepážce a povídám: "Dobrý den, koupil jsem si u vás vozík, doma krabici rozbalím a tam jsem našel prasklou spojku."

V tom k pultíku přistoupí Ema, postaví se na špičky a reklamační paní sdělí: "No, a pak to táta zlomil."

Ostříhal jsem Emče nehty a ona se nabídla, že na oplátku je teď ošmiká mně. Pod vidinou brutálních jatek jsem celou myšlenku striktně zamítnul: "Kdepak, Eminko. Nehtíky mi můžeš stříhat, až budu starej."

"Ale táto, ty's už přece starej byl!"

Dnes jsem byl s Emou nakupovat. Když už jsme všechno obstarali, říkám jí: "Eminko, ještě se chvilku půjdeme pomazlit s pivama, jo?"

Po chvilce čtení etiket se otočím, kousek dál stojí Ema u nastohovaných pivních přepravek, objímá je a hladí se o ně tvářičkou.

Budu si muset dávat pozor na to, co říkám...

"Moji rodiče si se mnou vůbec nehrají. Pořád jenom uklízí nádobí."