Proto je dočasně nutné se před nástupem obrnit ocelovou trpělivostí a tu půlhodinu nějak přetrpět. Nicméně se člověk může překvapivě dozvědět i něco nového. Zrovna dnes jsem před příjezdem na Masarykovo nádraží v duchu počítal už asi po stopadesátéosmé do sta, když mě z mého horko těžko navozeného meditačního stavu vytrhnul chlapeček. Nejmenší čapalák z celé třídy (odhadem šlo o prvňáky, maximálně druháky), který procházel vlakem a snažil se na spolužačky udělat dojem opakovaným skandováním: "Jmenuji se Honza Macek, mám tlustý třímetrový klacek".
Nevím jak zapůsobil na holčičky, ale na mě tedy dojem rozhodně udělal.
